Bohužel, je myšlen zcela vážně: „Možná ti není příjemné někoho „nahlašovat“, uvědom si ale, že lži ve veřejném prostoru jsou nebezpečné. Na dezinformace upozorni standardním způsobem na dané sociální síti, trestné činy neváhej nahlásit Policii ČR.“

Pokud se kriminalizuje odlišný názor, není to možné jen tak přejít. Každý režim si totiž vždy zdůvodní, že jeho odpůrce "šíří nebezpečné dezinformace". Pokud stačí, že někdo rozhodne, že váš názor, jakkoli je vyargumentován, je "dezinformací", nemáte se, jak bránit. Toto je konec jakékoli demokratické diskuse. Navíc nabádání k nahlašování těch, s nimiž nesouzníte, mi přijde lidsky odporné. Ale aspoň se pozná, komu toto nevadí, a naopak, kdo se s tímto postupem nehodlá smířit.

V této souvislosti si nemohu nevybavit pověstného Flanderku, který je jakýmsi předchůdcem P. Fialy a vládní výzvy: „Pepku, konečně jdeš v pravej čas... Tady máš šesťák a kdyby někdo řikal, že císařpán je dobytek a že to nevyhrajem, tak přídeš a řekneš mi, kdo to povídal... Rozumíš?”

Kolikrát jsme v minulosti četli, kdo v této společnosti hloubí mezi lidmi příkopy. A najednou zde zeje propast jako hrom – a někteří se tváří, že je to vlastně v pořádku, hlavně, že je to chráněné legislativou – a zákony se přece dodržují, i kdyby ke skoku z okna velely, že? Nakonec, zákony si může napsat každý podle svého. Za Heydricha tu rovněž platily určité zákony. Zákon sám o sobě neznamená spravedlnost, demokracii ani humanitu. To mějme na paměti.

Za sebe říkám: Není to v pořádku. Kdyby znal režim před rokem 1989 slovo "dezinformace", jistě by hlásal, že nikomu jeho názor nebere, jen dohlíží na to, aby se ve veřejném prostoru nešířilo nic „nebezpečného“ – a nahlásit toho, kdo distribuuje nějaký ten samizdat, tak vůbec není ničím špatným, ale naopak chvályhodným, neboť takový občan je dbalý zákonů a jde příkladem jako morální vzor pro ostatní.

Zkusím na konkrétním příkladu ukázat, v čem přesně spočívá zrůdnost sdělení na vládním webu. Vezměme si obránce Hadího ostrova. Mainstreamová média, tedy doporučený zdroj informací, kterému máme bezmezně věřit a finančně ho podporovat (což jako koncesionáři bohužel v případě ČT musíme, ať chceme či ne), prohlásila, že byli zabiti. Naopak protistrana, tedy "dezinformátoři" tvrdili, že žijí. Podle vládní výzvy by tedy člověk měl udat každého, kdo tvrdí, že přežili. Jak se s odstupem času ukázalo, světe div se, byli zajati, ale jsou naživu. Budeme tedy soudit někoho za něco, co se po čase ukáže být pravdou? To jako vážně? Horlivých udavačů tu je bohužel až moc. A že je na to nějaký zákon? Tak tlačme na to, aby takový nestvůrný zákon byl okamžitě zrušen. Nikdo zde nemá patent na neomylnost. Je těžké dopátrat se ve válce skutečného stavu věcí. Od toho je právě dobré mít co nejvíce stanovisek a prověřovat sílu jednotlivých argumentů a pídit se, abychom se dobrali obrazu co nejvěrnějšího k realitě. Dogmatičnost ovšem s tímto hledáním nemá společné vůbec nic. A k ničemu dobrému nevede. Jen k rostoucímu hněvu bojících se mlčících.

Stále od určitých jedinců slyšíme, že „záměrně šířená lež je trestným činem“. Kolik let natvrdo dostaly špičky tehdejší americké politiky za šíření lži o údajných zbraních hromadného ničení v Iráku, na základě kteréžto lži tuto zemi USA zničily a zanechaly za sebou nepočítaně mrtvých? A kolik dostali všichni podporovatelé tohoto svinstva? Jen abychom si rozuměli, jak to kdo myslí s tou válkou proti lžím.

Ale je pravda, že mnozí z nás dnes skutečně ve válce jsou: Ve válce s vládou Petra Fialy, která vysílá signály, že ji absolutně nezajímáme a že tu není pro nás. Nezbývá než věřit, že tato válka skončí porážkou vlády, která nejenže nehájí naše zájmy, ale ještě nás štve jednoho proti druhému a podporuje to nejhorší v nás.